gabriela

Osobně děti nemám, ale co vidím ve svém okolí, na tomto světe, je nepřehlédnutelné. Již od mala učíme své děti soutěživosti, učíme je to v různých hrách, ve školách, kroužcích. Učíme je, aby se snažily být těmi „nejlepšími“, aby dosahovaly „úspěchů“, aby se předháněly a porovnávaly s jinými. Aby se cítily „lepší“ než druzí. Když se tak stane, když dojde k „výhře a úspěchu“, přijde chvilkový pocit štěstí a radosti, ale tento pocit je jen krátkodobý a velmi pomíjivý, avšak s velkými následky do našich životů. Děti na druhém břehu, které „neuspějí, nevyhrají“ se často cítí opačně, jako méněcenné, neschopné, horší atd. a zde dochází ještě k hlubším následkům. A možná se nedá porovnat, jaká varianta je „lepší či horší“. Naučíme své děti velké soupeřivosti a honbou se za „úspěchem, být lepší“ a to má velké dopady na naše životy, na náš svět.

Ano někteří jsou názoru, že soutěživost a dosažení úspěchu, snažit se být lepší než druzí, je v pořádku, neb nás to posouvá a nutí býti „lepšími“. Neboť v tomto světě je přeci třeba být „úspěšný“, „silnější přežívají“ a jiné další argumenty.

Ale co to znamená úspěch? Co to je být lepší? Jaký to má smysl? Proč bych taková chtěla být ve srovnání s druhými? Co mi to přináší? A co to přináší našim dětem, společnosti a celému světu?

Osobně vnímám, že výše uvedené přináší především nelásku, boje, nevědomost, soupeřivost, taktiky a manipulace, války, nemoci, chudobu, vnitřní prázdnotu, povrchnost, oddělenost, chamtivost, nezdravé sebevědomí či nezdravá méněcennost a našlo by se mnoho dalšího.

V dospělosti výše uvedené pak používáme dál. Je pro nás „přirozené“, resp. se toho domníváme.  Soupeříme ve vztazích, v práci, hrajeme tyto neustálé hry. Cítíme se pak šťastní a naplnění? Prožíváme radost ve vztazích, v práci, doma, všude, kde se pohybujeme?

Většina z nás ne a není se pak čemu divit, že jsme tam, kde jsme, kde je náš svět. Stále přisuzujeme důležitost těmto věcem a myslíme si, že je to tak v pořádku, neb to dělají přeci všichni i naši předci.

Ne, není to naše opravdová přirozenost, tímto se ničíme.

Jsme hlavně Láska, Bůh, Jednota, všichni jsme propojení a vše, co děláme druhým, děláme i sobě, a naopak.

Osobně pro mne „úspěch“ znamená lásku, božství, najít tento vnitřní zdroj v sobě. K tomu nepotřebujeme druhé či různé instituce, aby nám Lásku a Boha poskytly. Dále probuzení, vědomí, žít skutečný život tady a teď, opravdovost, radost z toho kým jsem a rozpomenutí si na to. Pokora, úcta k životu, lidem, ke světu. Přijetí všeho, co se děje a není to vždy „růžové“, ale je to součástí života.

Každý máme svou cestu a svůj čas probuzení. Naše kolektivní vědomí má obrovskou sílu. Sílu, se kterou tvoříme náš svět, společně, všichni.

Osobně i mne čeká ještě dlouhá cesta, ale postupně se více probouzím a mnohé si uvědomuji. Velkou část aplikuji ve svém bytí, ve svém životě, a velká část je ještě přede mnou.

Každý máme život ve svých rukách, ale nejen život, který tady a teď žijeme, ale i život jako takový, život celého světa, vesmíru. Jsme přeci jako kapka v oceánu, kterou nelze oddělit, a společně vytváříme to, jaká voda v tomto oceánu bude.

Tak buďme Láskou a Inspirací, učme, jak milovat sebe, jak milovat jeden druhého, jak milovat život, jak spolupracovat, podporovat, jak tvořit.

S Láskou

Gabriela Borská

31.8.2017

Na konci ledna tohoto roku jsem absolvovala pro mne nejkrásnější seminář, Cesta lásky I. od Evičky Puklové. Na tento seminář jsem se chystala již rok, ale teprve nyní v lednu mi bylo dovoleno tam jít. Pro mne to byl nejkrásnější zážitek ze všech a stále si jej uchovávám a věřím, že budu uchovávat i nadále. Skrze meditace jsem se dostala k sobě, setkala se se svou duší, se sebou samou, se svou podstatou. Dokázala jsem najedou být teď a tady propojená se svým skutečným bytím, napojená na nejvyšší zdroj – LÁSKU. Tento zdroj máme každý v sobě a skrze otevřené srdce se můžeme na něj napojovat a vlastně na vše okolo nás, neboť všichni a všechno pochází z tohoto zdroje. Esence LÁSKY byla pro mne vždy tou nejvyšší a nejposvátnější hodnotou, ale vnímat ji a cítit skrze samu sebe a k sobě byla mnohdy nelehká úloha. Navíc procítit její všeobjímající sílu, která prostě je a miluje bez podmínek, čistě a jasně, bylo pro mne nejsilnější, co jsem doposud zažila, a nejsilnější uvědomění, že to je podstata života, podstata toho, jak přistupovat k sobě, k druhým a ke světu.

Cesta lásky je i má cesta, po které s velkou hrdostí kráčím, a toužím kráčet celý život. Samozřejmě jsem lidská bytost, se kterou občas cloumají emoce, a v životě neprožívám jen radostné chvíle. Můj život provází i věci bolestivé a ne vždy příjemné, věci, se kterými se musím konfrontovat, ale které mě obrovsky učí a posouvají stále dál. O tom je život. Ale díky ukotvení se a síle prožitku, který jsem výše popsala, najednou jako by vše dávalo větší smysl a věděla jsem, že i tou bolestí potřebuji projít, abych se dostala zase o kus dále ve svém bytí.

Setkání se svým bytím a mou duší mě ukotvilo v další silný prožitek a to ten, že jen vy skutečně víte, co prožíváte, jaká byla a je vaše cesta, proč se děje, co se děje, jste to vy, kdo prožívá právě váš život a proto vaším nejlepším rádcem i léčitelem jste vy sami, vaše duše. Člověk někdy samozřejmě tápe a není si jistý sám sebou, svých pocitů a vnímání, někdy si občas připadáme ztraceni a tak se občas potřebujeme poradit, zeptat se, udělat si větší pořádek, zorientovat se. Nic proti tomu nemám, sama jsem toto občas vyhledávala a možná i v budoucnu zase někdy vyhledám, nevím.

Ale zkusme si začít více věřit, pracovat se sebou samými, dýchat do svého srdce, ztišit se a ptát se sami sebe, své duše a zkusit nalézat odpovědi uvnitř sebe samotných. Poslouchejme více svou intuici a své srdce, čiňme věci v lásce a s láskou k sobě samým, k druhým a ke světu. Důvěřujme své vlastní síle a ukotvujme si ji, stále a stále. Možná pak začnete vnímat sebe i svět a to vše, co se děje, jinými očima a život se vším, co přinese, prožívat opravdověji, ve větší lásce, vděčnosti, pokoře i radosti. Protože už jen to, že žiji, dýchám, je pro mne tím nejkrásnějším darem.

S láskou v srdci

Gabriela Borská

Uběhl nějaký čas, kdy jste si dovolily padnout na zem a prožít si naplno tu bolest ze ztráty a odevzdání vaši lásky. Pro každého je ten čas jiný, ale vždy přijde moment, kdy si uvědomíte, že už stačilo a cítíte, že už příliš zabředáváte do sebelítosti a příliš se melete v zármutku a bolesti. Pak je čas říci si dost, víte, že jste natolik silné, že se zvednete. Víte, že ta bolest byla transformační a hodně věcí si uvědomíte, ale taky už poznáte tu hranici přílišného se utápění a skutečným prožitkem. Každou emoci je třeba přijmout, prožít, odevzdat a transformovat v lásku, v novou jiskru naděje. Možná máte stejně silný program jako já, že vše prostě zvládnete samy, že se nebudete poddávat „negativním“ emocím a že to ustojíte. A vy to ustojíte, ale neprožité a nepřijaté emoce se vám vrátí jak bumerang. Je tedy dobré před ničím neutíkat a přijímat přítomný okamžik se vším všudy a to je někdy opravdu tvrdý oříšek.

Pak nastává doba očisty. Máte potřebu celý byt vyčistit a tak lezete zubním kartáčkem po zemi a čistíte každou dlaždičku, obkladačku a spáry mezi nimi. Nevynecháte žádný kout, žádný roh. Houbičkou na nádobí drhnete koberec a gauč a vy si možná říkáte, proč tak složitě, vždyť se dá na to najmout firma, či půjčit stroje na mytí. Ale vy chápete, že s každou částí vašeho bytu, čistíte místa uvnitř sebe. Chcete mít opět svůj útulný domov plný pohody, klidu, radosti a lásky s novou energií pro vaši nově začínající etapu života. Tak lezete po čtyřech a čistíte a čistíte. Zvědomujete si každý temný kout ve svém nitru, každou bolest, program a jisté věci se zase derou ven a vy možná opět chvilkama propadnete pláči. Ale stále cítíte, že je to správné. Zároveň přichází radost, jak se váš domov začne rýsovat, probouzet a s každým nádechem pocítíte život. Na pomoc si vezmete bílou šalvěj a mořskou sůl, aby se prostor čistil i energeticky. Celý byt několikrát vykouříte a s tím pociťujete velkou úlevu.

Už přichází moment opravdového nadechnutí se nové životní etapy. Odcházíte z práce dříve domu, abyste si přichystaly svou lekci tance, venku svítí slunce a jeho paprsky pokrývají vaši tvář a krásně hřejí. Najednou ucítíte ten zlom, kdy do srdce se vám vlévá opět radost a láska. Pro mne je tanec a hudba nejlepším nástrojem, kdy si můžu protančit své vnitřní já, zvědomit si samu sebe a ukotvit svou sílu. Při přípravě lekce a hlavně při lekci v nádherném kruhu žen, jsem si opět silně nacítila samu sebe. Projížděla mnou krásná a láskyplná energie odevzdání mého partnerství, kdy jsem procítila nesmírnou vděčnost za to vše. Uvědomila jsem si, že až teď nastal ten zlom, kdy jsem si skutečně uzavřela tuto kapitolu a dovoluji si otevřít novou, zcela nepopsanou. Teprve teď se můžu řádně nadechnout a otevřít své srdce nové cestě, která mě čeká. S tímto krásným pocitem jsem jela domů a nějaký čas vnímala silný proud lásky a něhy ve svém srdci.

Jenže stále přicházejí momenty, zkoušky, kdy se srdce zase uzavře, stáhne se a jako by ten proud zmizel a vy se opět necháte rozkolísat vnějšími vlivy. Najednou si uvědomíte, jak málo stačí, abyste ztratily tu stabilitu a propadnete panice, zdali skutečně ještě zažijete krásné a láskyplné spojení s mužem, zdali dokážete žít radost a lásku. Je to jak ve vlnách, nahoru dolů, až vám dojde, že to skutečné a stabilní se nenachází skrze vnější vlivy, zdali vám muž projeví lásku a něhu, či vůbec máte partnera, nebo jste samy, ale je to ve vás. Samozřejmě víte, že základ všeho je uvnitř vás a vše, co se nachází uvnitř, vám zrcadlí vnější svět. Tohle vše víte, ale jako žena toužíte po lásce a naplnění s mužem, oddat se proudu lásky a tvořit krásné věci. Opětovně jsem si musela prožít a procítit to, že základ všeho je ukotvit se ve své vlastní síle a nechat své srdce otevřené v proudu lásky a něhy a dávat nezištně tento dar, protože jím jsem obdařená a díky němu můžu dávat sobě a druhým krásné dary. S tímto je spojená i obrovská zranitelnost a strachy, ale zároveň obrovská síla. Mít srdce uzavřené jako bych žila napůl nebo vůbec. Okamžitě se vše vrací a poznáváte, kdy je vaše srdce otevřené či zavřené, když se konfrontujete s vnějším světem, ale i se sebou samými. S otevřeným srdcem, v proudu lásky, prostě jste tady a teď a dáváte ze sebe to nejlepší. Není zde kontrola, žádné jistoty, strachy, budoucnost, očekávání, podmínky, prostě nic, jen láska a bytí „Já jsem“.

Tohle je cesta, kterou chci jít, ale pořád se ji učím a možná budu celý život, ale stojí to za to, protože pak přicházejí do života neuvěřitelné krásné dary a dostáváte se k podstatě svého bytí.

S láskou

Gabriela Borská

16.3.2016

Prožíváte krásný láskyplný vztah s partnerem. Obrovské napojení, souznění, vztah plný něhy, vzájemného porozumění, otevřenosti, důvěry, totálního odevzdání. Něco, co jste nikdy ještě neprožili, a cítíte, že prožíváte zázrak. Vaše srdce se otvírá a ukotvuje si proud něhy a lásky, takové lásky, kdy se naučíte druhého vnímat celistvě, přijímat jej se vším všudy. Vnímat jeho duši, srdce, celou bytost jako celek. Vaše hodnoty a vize jsou podobné. Poprvé zažíváte splynutí vašich srdcí a duší v intimním propletenci vašich těl, pláčete a nevíte proč. Dovolujete si zároveň prožívat vášeň, vyjádřit své pravé já. Najednou se můžete zcela odhalit, být totálně nahý a přesto se milovat a přijímat. I přes tuto krásu zároveň cítíte, že něco chybí, slyšíte volání své duše, že je čas tento partnerský vztah opustit, že jste si jako partneři, ve spojení muže a ženy předali vše, co jste měli. Stále toto volání ale nechcete vyslyšet. Přeci to není možné, že něco pro vás tak zázračného máte odevzdat. Dostaví se strach, že něco takové již s jinou bytostí neprožijete, začnete více lpět na druhém a uchování si partnerství, přeci to nemůže být. Vaše duše ale volá stále více a více a vy intenzivněji cítíte, že tomu rozhodnutí neutečete. Stačí se zastavit, skutečně se napojit na své srdce a duši, vnímat své pravé pocity, volání, přijmout své strachy a obavy, být jen sama sebou zcela mimo vnější svět a vlivy a tam dojdete ke konečnému rozhodnutí. Nastal už čas rozchodu, dát svému milovanému i sobě svobodu. Ač cítíte hlubokou lásku, víte, že ve vztahu partnerském bylo již vše předáno a musíte se osvobodit, abyste oba pokračovali ve své cestě. Uvědomujete si, že kdybyste stále lpěli na uchování partnerství, jeden druhého byste začali ničit. Vy víte, že je zde něco vyššího a to je třeba následovat.

Tak se vrátíte ke svému milovanému a tomto se s ním podělíte. Zprvu jsou to bolestné šoky, mnohokrát si o tom povídáte a probíráte ze všech úhlu, aby došlo k pochopení. K tomuto pochopení nakonec dojde. Protože máte vedle sebe vědomou bytost, se kterou jste v neskutečném napojení a tak to vše jde lehčeji na jednu stranu. Z hlediska vědomí jste s tím naprosto vyrovnaný. Váš vztah se postupně transformuje v přátelství, ale stále to bolí. Občas nás převálcují emoce a z láskyplného vztahu jdete rychle do nelásky. Pak si uvědomíte, proč se tak chováte. Proč dávat nelásku někomu, koho nejvíce milujete? V principu proč dávat nelásku komukoliv, láska je ten hlavní proud, který tvoří krásu, neláska ničí. Jsou to obrovská zranění a strachy, která se s námi nesou všemi inkarnacemi. Na druhou stranu je to těžké, protože se loučíte s tím nejkrásnějším, co jste prožili.

Takto uběhne nějaký čas, než-li nastane doba stěhování. Máte stále pocit, jak pěkně to máte vše zpracované. Váš bývalý partner začne balit a vy mu pomáháte se skládáním košil. Přichází těžké chvílí, kdy si uvědomujete skutečný konec. Na každou košili máte vzpomínku a vy si znovu prociťujete ty krásné okamžiky, cítíte to vše, co jste kdy prožili a puká vám srdce. Z očí se derou velké slzy, silný pláč, který nejde zastavit. Stále se vzájemně podporujete, objímáte a prožíváte ztrátu, bolest a smutek s ní spojený. Nakonec poslední kousek zabalen, auto startuje a je pryč. Vracíte se domů, kde až materiálně již po něm není zůstatek, všude cítíte a vidíte jeho, všechny vzpomínky, pocity a víte, že vaše srdce je zlomené. Nejdou si uvědomíte, že prožíváte tu největší ztrátu ve svém životě provázenou tou největší bolestí, kterou jste kdy cítili. Poprvé v životě si dovolíte padnout k zemi a propadnout neutichajícímu pláči. Cítíte v hloubi svého srdce, že jste se rozloučili s vaší životní láskou a že už je konec. Cítíte, že takovou hloubku už neprožijete s nikým jiným, resp. si to ani nedokážete představit. Zároveň ale víte, že skrze tuto bolest se zrodí něco nového ve vašem životě. Cítíte bytostně, že je to bylo správné rozhodnutí pro oba. Víte, že váš bývalý partner najde své štěstí a právě proto, že se milujete, jste si museli dát svobodu.

S obrovskou vděčností a láskou děkuji za to, že jsem mohla, ač jen na krátký čas, prožívat a zažívat tak nádherný vztah a lásku. Pro mne to je největší zázrak, včetně mého života, který jsem kdy dostala. Zároveň jsem tím získala skutečného přítele a uvidím, kam mne má duše zavede, ale vím, že přesně tam, kde mám být, abych naplňovala své poslání a žila život plný lásky, naplnění a štěstí.

S láskou v srdci

Gabriela Borská

7.3.2016