Čas osvobození

 

Před pár lety jsem psala článek na téma láska je svoboda a svoboda je láska, alespoň tak to vnímám, na té úrovni, kterou prožívám. Opět se mi vrací opouštět a nechat jít milého, ikdyž srdce mé nechtělo jiného. Každý máme cestu svou, mne určeno procházet často touto zkouškou. Cítit k muži hluboký cit, ale zároveň vědět, že nastal čas jej nechat odejít. Dát mu svobodu a nechat jej tam kam má dojít, k jiné ženě, která se s ním má spojit. Někdy mé ego, mé lpění jej nechce pustit, visí na něm a nechce dojít k zapomnění. A já si říkám, jak mne to zase moc učí, jak lásku činit svobodnou a svého milého nechat odejít za jinou, ikdyž ještě nezhmotněnou. Srdce mé je bolavé a touží po tom jediném, avšak vím, že tudy cesta nevede. Jen toto sváže jeho i mne a nenechá odejít k té pravé milované. Je zase čas jít, sbohem má lásko, nechť můžeme oba svobodně žít a zbytečně se tak netížit. Víra a vědomí v to, že je to správná cesta, jenž zavede nás na ta správná místa, je to, co mne drží nad vodou, abych se dál neutápěla v těch emocích smutkem zahalených. Nechávám Tě odejít a uvolňuji otěže Tobě i sobě, cítím vlnu přílivu lehkosti a radosti. Vím, že v mém srdci zůstaneš navždy, ale již jako krásná vzpomínka, blízký přítel, co k té pravé cestu našel. Již mnohokrát si procházím tímto procesem, co učí mne, kde lpěla a závisela jsem, že pro mne láska je v té svobodě, můžete někoho hluboce milovat, ctít si jej, ale nechat odejít jej, protože víte, že je toto nejlepší pro vás i pro něj. A že v náručí jiné ženy bude žít šťastněji. I já můžu kráčet svobodněji a tak i rychleji dojít k tomu, který určený je mi. Touto zkouškou já odhazuji další závaží a kráčí se mi o něco lehčeji.

Děkuji všem mužům, kteří v životě prošli mi, jsou to nádherná stvoření. Měla jsem tu čest poznat v jejich náručí krásu, radost, smutek i bolest, cítit rámě rytíře a ochránce, cítit se nechtěná a odmítnutá, někdy ztracená a méněcenná, cítit se blažená, milovaná a okouzlená. Procítit paletu různých barev a jejich odstínů. Vidět skrze ně sebe, kde všude nejsem dokonalá, kde se cítím, ještě nevyzrálá, ale i krásu a sílu, která se tam ukrývá, ještě vím, že mne čeká cesta dlouhá. Budu snad někdy zcela dokonalá? Kdepak, ne, to je jen iluze, to je cesta má, neustále prožívání a objevování a vlastně mne to i celkem baví. Někdy je to náročné a přeji si jen klid, ale život je pohyb, ten nelze zastavit. Duch prahne po poznání a k růstu jej stále něco popohání, zastavit se je jako smrt, kde není pohyb, není růst. Co byla včera dnes už není, život se tak rychle mění. Snad abychom co nejdříve dozráli a došli k svému cíli, především vnímali všechny naše kroky, které nás k němu dovedly.

S Láskou

Gabriela Borská

17.6.2019

Slova Ježíše o cestě k blaženosti

JEŽÍŠ Z KNIHY Z DOZNĚLÝCH TISÍCILETÍ:

 Co tedy máme činit my, abychom dosáhli blaženosti?

Nežijete proto, abyste žili lehce, jak po tom toužíte!

Žijete proto, abyste prožívali! Buďte proto vždy bdělí! Učte se ze svých nezdarů a učte se ze svého štěstí. Rozhlédněte se kolem sebe. Nejste na této zemi proto, abyste jí pohrdali. Musíte ji poznat, neboť každý máte tělo, které z ní pochází. Chci vám ještě jednou dát zákony, jež se zachvívají ve stvoření a jimiž podléháte i vy. Využijte času, který vám ještě zbývá do hodiny soudu.

BLAZE TĚM, KDO PŘIJÍMAJÍ SLOVO PRAVDY PROSTĚ, NEBOŤ JEJICH JEST KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ. Nehloubejte a nemudrujte o mých slovech, tím byste nikdy nedospěli ke konci. Neříkejte svým bližním o tom, čeho se ve vás dotkla, neboť vaši bližní jsou jiného druhu. Vyňali by z nich jen to, co je jim vlastní, a vás by tím zmátli!

BLAZE TĚM, KDO JSOU TRPĚLIVÝ A MÍRNÍ, NEBOŤ ONI BUDOU VLÁDNOUT ZEMI. Učte se čekat a učte se mírnit, pak budete mít jednou v sobě moc podmanit si jiné lidi. Vaše vlastní kázeň ukázní druhé!

BLAZE TĚM, KDO MUSÍ PROCHÁZET UTRPENÍM, NEBOŤ ONI BUDOU UTĚŠENI. Nenaříkejte, jestliže vás potká bolest a utrpení. Snášejte je a buďte silní! Nemůže k vám žádné utrpení, které sami nepřivoláte. Poučte se však z něho a změňte se ve svém nitru. Pak od vás odpadne a budete volní!

BLAZE TĚM, KDO PROSTÍ O SPRAVEDLNOST, NEBOŤ ONI DOSÁHNOU SPRAVEDLNOSTI. Pokud se domníváte, že trpíte neprávem, prohlédněte na své bližní a odčiňte vše, co jste jim kdy udělali. A to i tehdy, když se domníváte, že jste v právu! Nikdo nemá právo způsobovat druhému bolest a utrpení! Budete-li v tomto směru čistí, pak vám žádný člověk nezpůsobí neprávem bolest a utrpení, neboť bude zahanben velikostí vašeho ducha!

BLAZE MILOSRDNÝM, NEBOŤ ONI DOSÁHNOU MILOSRDENSTVÍ. Neklamte se však a nekonejte falešné milosrdenství, ale uvažte, zda vaše dobré chtění také lidem opravdu prospívá!

BLAZE POKOJNÝM, NEBOŤ ONI BUDOU NAZÝVÁNI DĚTMI BOŽÍMI. Mít v sobě mír a pokoj a zprostředkovat jej lidem, to vyžaduje takovou čistotu duše, že jen málo lidí na zemi se již může nazývat dětmi Božími. Člověk, který má v sobě opravdový mír, Boží mír, bude pro své bližní úlevou a balzámem, bude jejich rány léčit již pouhou svou přítomností!

BLAZE TĚM, KDO TRPÍ PRO SPRAVEDLNOST, NEBOŤ JEJICH JEST KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ. Trpět pro spravedlnost znamená trpět pro pravdu. Vzít na sebe vše a překonat všechno, aby mohla zůstat pravdivým, je pro člověka na jeho cestě stvořením nejtěžší. Znamená to vše: žít spravedlivě a pravdivě až do nejmenších maličkostí. Bude to vyžadovat mnoho bojů a utrpení. To bude prožití, opravdové prožití na celém putování člověka stvořením. Taková má být jeho cesta, aby ho mohla vést do království nebeského.

BLAZE TĚM, KDO JSOU ČISTÉHO SRDCE, NEBOŤ ONI UVIDÍ BOHA. V těchto slovech spočívá všechno, to nejvyšší, čeho může člověk dosáhnout: vidět Boha v jeho dílech. Srdce člověka musí být čisté a jasné jako křišťál, aby mu žádné zakalení nebránilo vidět. Vidět znamená poznat! Člověk, který je čistého srdce, zde dokončil svůj úkol a může pak stoupat ke světlu.

 

S Láskou

Gabriela Borská

10.3.2019

Ztracená zář

Má milovaná,

kam ztratila se Tvá zář? Proč máš tak zahalenou tvář? Ty si dříve tak nádherně zářila, něhou a láskou obklopována si byla a světlem si pro nás byla. Proč tolik hrubosti je v Tobě viděti, je za tím smutek a bolest, jenž musela si protrpěti? Ty naučila ses pod maskou hrubosti vše krásné skrývat, snad v domnění, že Tě to ochrání. Omyl to byl ale největší, protože ochuzuješ sebe i nás o ten dar nejposvátnější. Tvůj jemnocit, něha a láska klenoty Tvými jsou, ale ty stále kráčíš s tváří posmutnělou, pod nánosem tíhy, tvá hrubost stále sílí, a tak ta nádherná zář, to světlo se vytrácí, ale ještě je čas, snad se ta zář zase k nám navrací. Snad nespokojenost a smutek v tom, že nejsi sama sebou. Ty potlačuješ to nejpřirozenější, své dary nejvzácnější, pro které si tu byla stvořena, aby si nám život a cestu domů prosvětlila. Tak již odhoď své masky, svou hrubost, ničemu neslouží, jen uvrháš sebe a nás do temnot. Rozžehni tu jiskru světla v sobě, ukaž svou zranitelnost, svou sílu v jemnosti a něze. Ničeho se neboj přeci, jsme Ti tu ku pomoci. Otevři se svému daru a dej smysl životu svému. Zachraň tím sebe, zachraň tím nás, ať tím světlem unikneme temnotě. My jsme svět, všichni lidé, co tu žijí společně se vším živým i neživím, a bytosti, které třeba nevidíš. Tvé světlo ovlivňuje nás, tak projasni svou zář.

 

S Láskou

 

Gabriela Borská

 

19.2.2019

Příroda

 

Není lepší oáza klidu, než být v tichu a poslouchat přírodu.

Vše je jako krásná symfonie, co své zvuky vyluzuje.

To vše pohladí Tvé srdce, duši Tvou a poléčí tu část v Tobě bolavou.

Ty víš, že vše je správné a jak má být, jen tu skutečně v přítomnosti pro sebe být.

Tvé slunce se pak rozzáří a Ty vše okolo sebe prozáříš.

Jsi jak pochodeň plná síly a světla a už nic nezahalí temnota.

Ty víš, že jsi a to stačí, to je vše, co můžeš dáti.

Více už není třeba dělati, jen světlo své nechat svítiti, v radosti život žíti a druhé tím obohatiti.

 

 

S láskou

 

Gabriela Borská

 

6.1.2019

Život jako cesta

Miluji život, jak je úžasně cyklický a proměnlivý. Nikdy není stejný, trvalý ani jistý. Je to prostě jízda a nikdy není nuda. Někdy s sebou přináší smutek a pláč, někdy zase smích a zář. Pořád nám dává šanci učit se a hlavně léčit se. Pozoruji na sobě, jak krásné a božské chvíle přicházejí, a já cítím velké propojení a naplnění. V tu chvílí vím, že vše je v pořádku a jak má být. Jenže záhy ouha a z vrcholu sestupují zase níž. Přichází frustrace a zmatení a občas nevím co s tím. Co mne život zase učí, nenechá mne jen tak ladem, až mi z toho v hlavě hučí, vím, že je to velkým darem. Občas se mi nechce tam dolů do hloubek svého nitra a zřít, co mi má duše říká. Tak se bráním, nechci tam, vidět temnotu a mé stíny skryté tam. Jenže záhy mne to paralyzuje a já vím, že tak to nikam nevede. Zastavit se potřebuju a prožít si tu temnou díru. Naslouchat tomu hlasu tichému a jen být sama se sebou v klidu. Jo jak se mi nechce někdy nořit do těch hloubek a tak unikám do vnějšího světa kousek. Ale stále mne to vrací k sobě samé, však naslouchej sama sobě. Proč stále utíkáš, čeho se bojíš? Když tomu unikáš, život si maříš. A tak světlo mé prosvítí temnotu a hlubiny mé, alespoň na kousek a být tak blíže k cíli. Pak zase vyšplhat se výše díky své píli. Chvíli si užívat to světlo života, světlo v mém nitru. Pak zase poplujeme hlouběji dolů. A tak to chodí stále dokola, neb netočím se v kruhu, když volání správně uchopím, můžu kráčet po spirále vzhůru. Někdy zdá se, že velké změny neproběhly, a stále stojím na místě. Ale tam v hloubi, v té temnotě se něco dere ven, když ohlídnu ze zpět, vím, že můj život nabral nový směr, už není nic stejné, co bylo včera. Zase kus cesty jsem ušla, jen ne vždy se to může jevit tak zřetelné, ale něco se děje uvnitř mne. Tak buď na sebe hodná maličká, proč se zase tak trestáš, že nepokračuješ v cestách. Vnímej, co vše si dokázala, kde si se posunula. Pozoruj vědoměji svou cestu, po které kráčíš, možná pak více tu krásu uzříš. Žij v přítomnosti, užívej života se všemi jeho radostmi i strastmi. Ztiš se a naslouchej svému nitru. Neboj se plout stále hlouběji do temných vod, tam pro své dary si choď. Miluj se, to je to nejvíc, co můžeš si dáti a to měj vždy na paměti. A když někdy vzdálíš se, tak na cestě zas najdeš se.

 

S Láskou

 

Gabriela Borská

 

15.8.2018

JARO

Miluji jaro, kdy všechno kvete a zelená se, příroda krásně voní a probouzí se.

V nádherných barvách ukazuje svou tvář a já prociťuji tu nádhernou zář.

Zpěv ptáků je jako nádherná melodie, která každou mou buňku rozvibruje.

Motýli, ptáčci, všechen hmyz si jen tak poletují, svobodu, lehkost, hravost symbolizují.

Čerstvý jarní vzduch do sebe vdechuji a životadárnou energii v sobě prociťuji.

Vítr fouká a s vodou i listím si pohrává, vše krásné šumí a mé myšlenky rozfoukává.

Voda se vlní a břehy mele, vše nepotřebné sebou semele.

Vše je jako dokonalá symfonie, jak moudrá Matka Země je.

Já pociťuji jen klid a mír a prochází mnou velký smír.

Život je velkým darem, tak nepromarňuj jej zbytečným zmarem.

Jaro je jako Panna v lunárním cyklu ženství, jen být v silném propojení s Matičkou Zemí.

Ukazuje nám ženské kvality a naše dary, tak oslavujme život, jsme přeci její dcery.

 

S láskou

Gabriela Borská

25.4.2018

ŽENA

Žena je láska božstvím stvořena

Žena je život, co plyne jako řeka

Žena je nespoutaný oceán i klidná voda

Žena je proměnlivá a cyklická jako příroda

Žena je matičky země dcera

Ve své síle, když kořeny pevně zapuštěné má

Krása ženy je rozmanitá, pestrá, jedinečná a bezmezná

Nelze je pevně uchopit, zmocni se ji, či ovládat

Ta síla je v ní, možná někdy i skrytá,

ale tam v hloubi svého lůna tiše kmitá

Někdy je jako drak, co chrlí oheň, až jde z toho hlava kolem

Někdy píchá jako ty růže trnité,

avšak její vůní a něhou pohladí tvář i duši tvou

Svou vášní a touhou tvé tělo i smysly rozvibruje

A ty okusíš to božství, co v ní je

Buď sama sebou ženo, ve své kráse a jedinečnosti

Poznávej své dary a vychutnávej si své rozmanitosti

Projev se a obdaruj nás svými kouzly

Vychutnávej si život všemi smysly

Přijímej krásu i sílu svého muže, jeho dary i rozdílnosti

Ať společně tančíme životem v lehkosti a radosti

V lásce a intimním objetí

Vychutnávej si to nádherné božské splynutí

Miluj sebe, miluje druhé, miluj život

Tancuj, maluj, zpívej, cokoliv, prostě tvoř si pro radost

S láskou

Gabriela Borská

19.3.2018

ŽENA JAKO KVĚTINA

Nedávno jsem jela na kole podél řeky Labe. Blízko domova a krásné cyklostezky se najednou otevřelo slunečnicové pole. Žlutá krása na mne z obou stran vykoukla a já ihned zastavila. Obklopena září plna úžasu jsem nasávala tyto dary a vysílala díky Matičce Zemi. Prošly mnou krásné vjemy přirovnání ženy s květinami.

Když květina vyrůstá ze země s plně zapuštěními kořeny ve svém prostoru plným svobody, dovolí si ukázat svou plnou krásu světu, odolná vůči všemu vůči větru. Pevně si tam stojí byť jen na kratičkou chvíli, tak dlouhou nežli dojde ke svému cíli. Ukazuje se jaká je, plná života, ve své jedinečnosti a opravdovosti. Neskrývá svou krásu, je beze strachu. Je zranitelná a přesto ve své síle ukotvená. Energii a svou životodárnou sílu čerpá se svých kořenů a je si vědoma Matičky Země darů. Bez ní by nebyla nic, bez kořenů by dlouho nepřežila, uvadla a umřela.  Když má své sestry vedle sebe, jejich krása se ještě více znásobuje. Je to jak příval oslňující záře, pestrost barev, pro očí pohled blaženost uklidňující, inspirující a vyživující. Každá z nich má svůj prostor, neopičí se, neutiskují se, nezávidí, jen jsou samy sebou. Ví, že každá z nich je jedinečná a stejně krásná, prostě, jak byla zrozena, jako bohyně.

Chcete-li si květinu utrhnout, vzít ji její prostor, odříznout ji od kořenů, od matičky země, co se stane, ve vaší váze je a tam postupně chřadne, ztrácí krásu, svou zář, až nakonec uhyne.

Ve světě lidí, ve světě žen, vnímám to velmi podobně, není to sen. Bez pevných kořenů a propojení s Matkou Zemí se žena ztratí a někdy si i sem tam uletí. Snad se jednou vrátí na zem a pokryje svůj život a planetu Zem láskou i blahem. Bez svobody a prostoru k vlastnímu růstu hůře hledá žena sebe, svou hodnotu.  Je třeba se navrátit ke své prvotní síle, ke svým kořenům, načerpat energii, být plná lásky, tak rozdávat světu krásné dary a inspiraci. Naše lůno, naše pánev, naše děloha je propojení s matkou zemí, tam vše vzniká i zaniká, život, intuice, síla i naše tvořivost, všeho tam máme dost. Svými chodidly jako kořeny se spojme se zemí a načerpejme jimi životodárnou energii do svého lůna, do své dělohy. Uveďme do pohybu ten náš kotel a rozpalme tak hřejivý oheň. Sílu, která nás léčí a vyživuje a radost do života tak větší pojme. Sílu, kterou můžeme dát sobě, druhým i světu. Být zářivá ve své plné kráse a žít život v čisté lásce. Máme v sobě hodně potenciálu, tak už se neschovávejme více a vraťme se ke svým kořenům. Navraťme světu svou sílu, ctěme své muže a žijme život v radosti, lásce a hojnosti.

S láskou

 

Gabriela Borská

 

15.6.2018

VZTAHY A OPRAVDOVOST

HRY NA KOČKU A MYŠ

JAKÝ VZTAH CHCETE MÍT?

S přítelkyní jsme si vyměnily pár řádku ohledně vztahů, kdy se dva lidé teprve seznamují, a snad i oba doufají v jeho hlubší vývoj. Samozřejmě v ideálním případě mají oba stejnou resp. hodně podobnou představu. 🙂

Poté se rozjede vlna různých spekulací a otázek typu: Jak bych se měla zachovat? Můžu si dovolit udělat toto a tamto? Jaká bych měla být, abych jej získala? Mám udělat první krok, kdo by měl lovit? Atd.

V podstatě se rozhoupne vlna různých představ a očekávání a začínáme hrát hry na kočku a myš.

Můžu mluvit z vlastní zkušenosti.  Sama jsem toto zažívala poměrně dlouho dobu a to buď vědomě či nevědomě. Hrála jsem různé hry, role, abych naplněna ty představy a očekávání. A co myslíte, jak to dopadlo? Upřímně jsem hodně krát narazila a hodně krát mi to zlomilo srdce. Hodně slz proplakala a utvořila si ještě tvrdší skořápku ala „holky do nepohody“ a jak někteří rádi používají „friends with benefit“.  Rozhodně mi to nepřineslo to, po čem jsem uvnitř vždy toužila, a to byl láskyplný vztah. A ani nemohlo, když jsem neměla láskyplný vztah sama k sobě.

Za všechny tyto zkušenosti jsem moc vděčná a všem mužům, kteří zkřížili mou cestu, byť třeba jen na chvíli, z celého srdce děkuji. Přineslo mi to obrovské poznání a zkušenosti a především jsem se konečně začala dívat sama do sebe.

Pochopila jsem jednu důležitou věc, to jaký chcete mít vztah (např. upřímný, čistý, láskyplný, opravdový ….), je potřeba k tomu tak přistupovat hned od začátku, k sobě samé i k druhému, a hlavně tím skutečně být, jít příkladem, žít to. Žádné hry, taktiky, manipulace. To se samozřejmě netýká jen partnerských vztahů, ale všech. Je to o energii, kterou vysíláme a následně přijímáme.

Je to má zkušenost a osvědčilo se mi to. A někdy je těžké podívat se pravdě do očí a přiznat si, co skutečně chci, a to tvořit. Jít se srdcem na dlani otevřeným a ukázat sobě i druhému, kdo jsem a tady jsem. Věřím, že takto si skutečně dokážeme přitáhnout to skutečné, opravdové. Jestli se jedná o vztah jen na pár dní, týdnů, měsíců, let, celý život, to není podstatné. Žijeme tady a teď a nic není jistého a trvalého. Důležitý je prožitek.  Osobně si již nedělám plány a stále se učím být přítomna a užívat si tu nádheru, kterou můžu prožívat s mužem, s nímž sdílím nyní tento krásný život. Je obrovská škola, skvělý učitel, báječný Muž, kterého si ctím a miluji celou svou bytostí. Nikdy jsem se tak nepodívala do hloubi sebe sama, jako s sním, neb mi mnohé ukazuje, mnohé zrcadlí. Je to někdy ohnivá jízda, bouřlivý oceán, kdy se nakonec našim „reakcím“ zasmějeme. Někdy zase nádherná oáza klidu, ale vlastně vždy je to láskyplná náruč a hřejivý domov.

Děkuji, děkuji a děkuji.

 

S Láskou

 

Gabriela Borská

 

6.9.2017

SOUTĚŽIVOST, ÚSPĚCH ANEB CO UČÍME SVÉ DĚTI, TO V DOSPĚLOSTI ŽIJÍ – ZVOLME RADĚJI LÁSKU

Osobně děti nemám, ale co vidím ve svém okolí, na tomto světe, je nepřehlédnutelné. Již od mala učíme své děti soutěživosti, učíme je to v různých hrách, ve školách, kroužcích. Učíme je, aby se snažily být těmi „nejlepšími“, aby dosahovaly „úspěchů“, aby se předháněly a porovnávaly s jinými. Aby se cítily „lepší“ než druzí. Když se tak stane, když dojde k „výhře a úspěchu“, přijde chvilkový pocit štěstí a radosti, ale tento pocit je jen krátkodobý a velmi pomíjivý, avšak s velkými následky do našich životů. Děti na druhém břehu, které „neuspějí, nevyhrají“ se často cítí opačně, jako méněcenné, neschopné, horší atd. a zde dochází ještě k hlubším následkům. A možná se nedá porovnat, jaká varianta je „lepší či horší“. Naučíme své děti velké soupeřivosti a honbou se za „úspěchem, být lepší“ a to má velké dopady na naše životy, na náš svět.

Ano někteří jsou názoru, že soutěživost a dosažení úspěchu, snažit se být lepší než druzí, je v pořádku, neb nás to posouvá a nutí býti „lepšími“. Neboť v tomto světě je přeci třeba být „úspěšný“, „silnější přežívají“ a jiné další argumenty.

Ale co to znamená úspěch? Co to je být lepší? Jaký to má smysl? Proč bych taková chtěla být ve srovnání s druhými? Co mi to přináší? A co to přináší našim dětem, společnosti a celému světu?

Osobně vnímám, že výše uvedené přináší především nelásku, boje, nevědomost, soupeřivost, taktiky a manipulace, války, nemoci, chudobu, vnitřní prázdnotu, povrchnost, oddělenost, chamtivost, nezdravé sebevědomí či nezdravá méněcennost a našlo by se mnoho dalšího.

V dospělosti výše uvedené pak používáme dál. Je pro nás „přirozené“, resp. se toho domníváme.  Soupeříme ve vztazích, v práci, hrajeme tyto neustálé hry. Cítíme se pak šťastní a naplnění? Prožíváme radost ve vztazích, v práci, doma, všude, kde se pohybujeme?

Většina z nás ne a není se pak čemu divit, že jsme tam, kde jsme, kde je náš svět. Stále přisuzujeme důležitost těmto věcem a myslíme si, že je to tak v pořádku, neb to dělají přeci všichni i naši předci.

Ne, není to naše opravdová přirozenost, tímto se ničíme.

Jsme hlavně Láska, Bůh, Jednota, všichni jsme propojení a vše, co děláme druhým, děláme i sobě, a naopak.

Osobně pro mne „úspěch“ znamená lásku, božství, najít tento vnitřní zdroj v sobě. K tomu nepotřebujeme druhé či různé instituce, aby nám Lásku a Boha poskytly. Dále probuzení, vědomí, žít skutečný život tady a teď, opravdovost, radost z toho kým jsem a rozpomenutí si na to. Pokora, úcta k životu, lidem, ke světu. Přijetí všeho, co se děje a není to vždy „růžové“, ale je to součástí života.

Každý máme svou cestu a svůj čas probuzení. Naše kolektivní vědomí má obrovskou sílu. Sílu, se kterou tvoříme náš svět, společně, všichni.

Osobně i mne čeká ještě dlouhá cesta, ale postupně se více probouzím a mnohé si uvědomuji. Velkou část aplikuji ve svém bytí, ve svém životě, a velká část je ještě přede mnou.

Každý máme život ve svých rukách, ale nejen život, který tady a teď žijeme, ale i život jako takový, život celého světa, vesmíru. Jsme přeci jako kapka v oceánu, kterou nelze oddělit, a společně vytváříme to, jaká voda v tomto oceánu bude.

Tak buďme Láskou a Inspirací, učme, jak milovat sebe, jak milovat jeden druhého, jak milovat život, jak spolupracovat, podporovat, jak tvořit.

S Láskou

Gabriela Borská

31.8.2017