Na konci ledna tohoto roku jsem absolvovala pro mne nejkrásnější seminář, Cesta lásky I. od Evičky Puklové. Na tento seminář jsem se chystala již rok, ale teprve nyní v lednu mi bylo dovoleno tam jít. Pro mne to byl nejkrásnější zážitek ze všech a stále si jej uchovávám a věřím, že budu uchovávat i nadále. Skrze meditace jsem se dostala k sobě, setkala se se svou duší, se sebou samou, se svou podstatou. Dokázala jsem najedou být teď a tady propojená se svým skutečným bytím, napojená na nejvyšší zdroj – LÁSKU. Tento zdroj máme každý v sobě a skrze otevřené srdce se můžeme na něj napojovat a vlastně na vše okolo nás, neboť všichni a všechno pochází z tohoto zdroje. Esence LÁSKY byla pro mne vždy tou nejvyšší a nejposvátnější hodnotou, ale vnímat ji a cítit skrze samu sebe a k sobě byla mnohdy nelehká úloha. Navíc procítit její všeobjímající sílu, která prostě je a miluje bez podmínek, čistě a jasně, bylo pro mne nejsilnější, co jsem doposud zažila, a nejsilnější uvědomění, že to je podstata života, podstata toho, jak přistupovat k sobě, k druhým a ke světu.
Cesta lásky je i má cesta, po které s velkou hrdostí kráčím, a toužím kráčet celý život. Samozřejmě jsem lidská bytost, se kterou občas cloumají emoce, a v životě neprožívám jen radostné chvíle. Můj život provází i věci bolestivé a ne vždy příjemné, věci, se kterými se musím konfrontovat, ale které mě obrovsky učí a posouvají stále dál. O tom je život. Ale díky ukotvení se a síle prožitku, který jsem výše popsala, najednou jako by vše dávalo větší smysl a věděla jsem, že i tou bolestí potřebuji projít, abych se dostala zase o kus dále ve svém bytí.
Setkání se svým bytím a mou duší mě ukotvilo v další silný prožitek a to ten, že jen vy skutečně víte, co prožíváte, jaká byla a je vaše cesta, proč se děje, co se děje, jste to vy, kdo prožívá právě váš život a proto vaším nejlepším rádcem i léčitelem jste vy sami, vaše duše. Člověk někdy samozřejmě tápe a není si jistý sám sebou, svých pocitů a vnímání, někdy si občas připadáme ztraceni a tak se občas potřebujeme poradit, zeptat se, udělat si větší pořádek, zorientovat se. Nic proti tomu nemám, sama jsem toto občas vyhledávala a možná i v budoucnu zase někdy vyhledám, nevím.
Ale zkusme si začít více věřit, pracovat se sebou samými, dýchat do svého srdce, ztišit se a ptát se sami sebe, své duše a zkusit nalézat odpovědi uvnitř sebe samotných. Poslouchejme více svou intuici a své srdce, čiňme věci v lásce a s láskou k sobě samým, k druhým a ke světu. Důvěřujme své vlastní síle a ukotvujme si ji, stále a stále. Možná pak začnete vnímat sebe i svět a to vše, co se děje, jinými očima a život se vším, co přinese, prožívat opravdověji, ve větší lásce, vděčnosti, pokoře i radosti. Protože už jen to, že žiji, dýchám, je pro mne tím nejkrásnějším darem.
S láskou v srdci
Gabriela Borská