Miluji život, jak je úžasně cyklický a proměnlivý. Nikdy není stejný, trvalý ani jistý. Je to prostě jízda a nikdy není nuda. Někdy s sebou přináší smutek a pláč, někdy zase smích a zář. Pořád nám dává šanci učit se a hlavně léčit se. Pozoruji na sobě, jak krásné a božské chvíle přicházejí, a já cítím velké propojení a naplnění. V tu chvílí vím, že vše je v pořádku a jak má být. Jenže záhy ouha a z vrcholu sestupují zase níž. Přichází frustrace a zmatení a občas nevím co s tím. Co mne život zase učí, nenechá mne jen tak ladem, až mi z toho v hlavě hučí, vím, že je to velkým darem. Občas se mi nechce tam dolů do hloubek svého nitra a zřít, co mi má duše říká. Tak se bráním, nechci tam, vidět temnotu a mé stíny skryté tam. Jenže záhy mne to paralyzuje a já vím, že tak to nikam nevede. Zastavit se potřebuju a prožít si tu temnou díru. Naslouchat tomu hlasu tichému a jen být sama se sebou v klidu. Jo jak se mi nechce někdy nořit do těch hloubek a tak unikám do vnějšího světa kousek. Ale stále mne to vrací k sobě samé, však naslouchej sama sobě. Proč stále utíkáš, čeho se bojíš? Když tomu unikáš, život si maříš. A tak světlo mé prosvítí temnotu a hlubiny mé, alespoň na kousek a být tak blíže k cíli. Pak zase vyšplhat se výše díky své píli. Chvíli si užívat to světlo života, světlo v mém nitru. Pak zase poplujeme hlouběji dolů. A tak to chodí stále dokola, neb netočím se v kruhu, když volání správně uchopím, můžu kráčet po spirále vzhůru. Někdy zdá se, že velké změny neproběhly, a stále stojím na místě. Ale tam v hloubi, v té temnotě se něco dere ven, když ohlídnu ze zpět, vím, že můj život nabral nový směr, už není nic stejné, co bylo včera. Zase kus cesty jsem ušla, jen ne vždy se to může jevit tak zřetelné, ale něco se děje uvnitř mne. Tak buď na sebe hodná maličká, proč se zase tak trestáš, že nepokračuješ v cestách. Vnímej, co vše si dokázala, kde si se posunula. Pozoruj vědoměji svou cestu, po které kráčíš, možná pak více tu krásu uzříš. Žij v přítomnosti, užívej života se všemi jeho radostmi i strastmi. Ztiš se a naslouchej svému nitru. Neboj se plout stále hlouběji do temných vod, tam pro své dary si choď. Miluj se, to je to nejvíc, co můžeš si dáti a to měj vždy na paměti. A když někdy vzdálíš se, tak na cestě zas najdeš se.
S Láskou
Gabriela Borská
15.8.2018