Uběhl nějaký čas, kdy jste si dovolily padnout na zem a prožít si naplno tu bolest ze ztráty a odevzdání vaši lásky. Pro každého je ten čas jiný, ale vždy přijde moment, kdy si uvědomíte, že už stačilo a cítíte, že už příliš zabředáváte do sebelítosti a příliš se melete v zármutku a bolesti. Pak je čas říci si dost, víte, že jste natolik silné, že se zvednete. Víte, že ta bolest byla transformační a hodně věcí si uvědomíte, ale taky už poznáte tu hranici přílišného se utápění a skutečným prožitkem. Každou emoci je třeba přijmout, prožít, odevzdat a transformovat v lásku, v novou jiskru naděje. Možná máte stejně silný program jako já, že vše prostě zvládnete samy, že se nebudete poddávat „negativním“ emocím a že to ustojíte. A vy to ustojíte, ale neprožité a nepřijaté emoce se vám vrátí jak bumerang. Je tedy dobré před ničím neutíkat a přijímat přítomný okamžik se vším všudy a to je někdy opravdu tvrdý oříšek.
Pak nastává doba očisty. Máte potřebu celý byt vyčistit a tak lezete zubním kartáčkem po zemi a čistíte každou dlaždičku, obkladačku a spáry mezi nimi. Nevynecháte žádný kout, žádný roh. Houbičkou na nádobí drhnete koberec a gauč a vy si možná říkáte, proč tak složitě, vždyť se dá na to najmout firma, či půjčit stroje na mytí. Ale vy chápete, že s každou částí vašeho bytu, čistíte místa uvnitř sebe. Chcete mít opět svůj útulný domov plný pohody, klidu, radosti a lásky s novou energií pro vaši nově začínající etapu života. Tak lezete po čtyřech a čistíte a čistíte. Zvědomujete si každý temný kout ve svém nitru, každou bolest, program a jisté věci se zase derou ven a vy možná opět chvilkama propadnete pláči. Ale stále cítíte, že je to správné. Zároveň přichází radost, jak se váš domov začne rýsovat, probouzet a s každým nádechem pocítíte život. Na pomoc si vezmete bílou šalvěj a mořskou sůl, aby se prostor čistil i energeticky. Celý byt několikrát vykouříte a s tím pociťujete velkou úlevu.
Už přichází moment opravdového nadechnutí se nové životní etapy. Odcházíte z práce dříve domu, abyste si přichystaly svou lekci tance, venku svítí slunce a jeho paprsky pokrývají vaši tvář a krásně hřejí. Najednou ucítíte ten zlom, kdy do srdce se vám vlévá opět radost a láska. Pro mne je tanec a hudba nejlepším nástrojem, kdy si můžu protančit své vnitřní já, zvědomit si samu sebe a ukotvit svou sílu. Při přípravě lekce a hlavně při lekci v nádherném kruhu žen, jsem si opět silně nacítila samu sebe. Projížděla mnou krásná a láskyplná energie odevzdání mého partnerství, kdy jsem procítila nesmírnou vděčnost za to vše. Uvědomila jsem si, že až teď nastal ten zlom, kdy jsem si skutečně uzavřela tuto kapitolu a dovoluji si otevřít novou, zcela nepopsanou. Teprve teď se můžu řádně nadechnout a otevřít své srdce nové cestě, která mě čeká. S tímto krásným pocitem jsem jela domů a nějaký čas vnímala silný proud lásky a něhy ve svém srdci.
Jenže stále přicházejí momenty, zkoušky, kdy se srdce zase uzavře, stáhne se a jako by ten proud zmizel a vy se opět necháte rozkolísat vnějšími vlivy. Najednou si uvědomíte, jak málo stačí, abyste ztratily tu stabilitu a propadnete panice, zdali skutečně ještě zažijete krásné a láskyplné spojení s mužem, zdali dokážete žít radost a lásku. Je to jak ve vlnách, nahoru dolů, až vám dojde, že to skutečné a stabilní se nenachází skrze vnější vlivy, zdali vám muž projeví lásku a něhu, či vůbec máte partnera, nebo jste samy, ale je to ve vás. Samozřejmě víte, že základ všeho je uvnitř vás a vše, co se nachází uvnitř, vám zrcadlí vnější svět. Tohle vše víte, ale jako žena toužíte po lásce a naplnění s mužem, oddat se proudu lásky a tvořit krásné věci. Opětovně jsem si musela prožít a procítit to, že základ všeho je ukotvit se ve své vlastní síle a nechat své srdce otevřené v proudu lásky a něhy a dávat nezištně tento dar, protože jím jsem obdařená a díky němu můžu dávat sobě a druhým krásné dary. S tímto je spojená i obrovská zranitelnost a strachy, ale zároveň obrovská síla. Mít srdce uzavřené jako bych žila napůl nebo vůbec. Okamžitě se vše vrací a poznáváte, kdy je vaše srdce otevřené či zavřené, když se konfrontujete s vnějším světem, ale i se sebou samými. S otevřeným srdcem, v proudu lásky, prostě jste tady a teď a dáváte ze sebe to nejlepší. Není zde kontrola, žádné jistoty, strachy, budoucnost, očekávání, podmínky, prostě nic, jen láska a bytí „Já jsem“.
Tohle je cesta, kterou chci jít, ale pořád se ji učím a možná budu celý život, ale stojí to za to, protože pak přicházejí do života neuvěřitelné krásné dary a dostáváte se k podstatě svého bytí.
S láskou
Gabriela Borská
16.3.2016